Přežili jsme. Jedině tak se dá označit projekt s velkým očekáváním a podporou na začátku, a obrovským zklamáním nad prací štábu na konci. Vyvolení 2013 – vražda formátu reality show v přímém přenosu.
Na začátku byla velká očekávání, sliby, hrdinné výkřiky a plácání po ramenou. Na konci zůstala pachuť zklamání až vzteku a především fronta otrávených diváků. Zpětně bohužel opravdu zůstává rozum stát nad nabubřelostí štábu, který si z VV udělal pokusné křečky a bez ohledu na licenci a formát si prostě hrál s tlačítky. Bohužel, tyhle chyby jsou známé od začátku, ale snaha o nápravu žádná. Nízká sledovanost? Za to může divák blb, který chce seriál. Reality show? Ano, je potřeba mít scénář. Žádné informace zvenku? Pustíme tam aspoň jednu návštěvu týdně, aby nebyli úplně bez informací. A finále, finále bylo tím posledním hřebíčkem. Ale postupně si projděme pohřeb.
Rakev – ignorace diváků. Štáb, či chcete-li slečna ŠŠ, opravdu nejsou lidé na svém místě. Buď jsou to sabotéři a úkolem nebylo zajistit sledovanost, ale poslat Primu do věčných lovišť, nebo se někdo ve vedení prostě strašně spletl. Osobně nechápu, jak je možné dát člověku, který úplně zabil už jednu reality show (Hotel Paradise) na starost reality show druhou, aby ji zabil taky. Prostě pravda je jen jedna, diváci jsou hloupí, neznalí, nechápou, neumí, nevědí… bohužel, diváci vědí. Diváci mají nakoukáno ze zahraničí, diváci znají pravidla, diváci mají své názory podložené fakty. Divák pozná boudu a lež. Vsadím se, že kdokoli ze zdejšího osazenstva viděl víc reality show, než celý štáb dohromady. A takoví nám budou vysvětlovat, jak tomu nerozumíme.
Hřebíček první – reality show není seriál! Ignorace lidských příběhů a vztahů, upřednostňování vybraných, tvoření nesmyslných dějových linek. Ano, viděli jsme válku Thomas vs Vlado (zajímavou asi tak první dva dny), ale jak a kde začalo vznikat přátelství Vladka s Pavlínou? Proč byla Lucka stále s Ládíkem? Proč Eva otočila o 180 stupňů? Tohle jsou příběhy pro diváka zajímavé, ne jen křik a hádky, toho má každý za celý den dost. A také vývoj charakterů a celkové atmosféry ve Vile, počínající ponorka, drobné konflikty. Ovšem nic takového soutěžící ani nestihli zažít.
Hřebíček druhý – nulová flexibilita štábu. Posílat dopisy a úkoly se nemůže jen v pauze na kafe. Komunikace ze strany štábu by měla být především rychlá, ať už je to puštění vhodné písničky k nastalé situaci, dotvoření atmosféry úkolem, drobné popostrčení, prostě si se soutěžícími hrát a pohrávat, tu ubrat tu přidat, to je to kouzlo. A ne jen bezhlavé rozesílání direct mailu „sedněte si před plazmu a řekněte, kolik kdo utrhal mouchám nožiček, když mu bylo 5 let, 3 měsíce a 22 dní“ v domnění, že se VV hezky pohádají a bude co vysílat.
Hřebíček třetí – informace zvenku, časté návštěvy. K soutěžícím se nesmí, nesmí, nesmí dostat informace zvenku, ale nám je jich líto. Snad jen takhle jde vysvětlit obrovské množství návštěv, náznaky a informace zvenku a absolutní nezájem štábu. Počínaje Agátou v Noční show, kterak vyzradila Zdence, že Sabina se s Thomasem rozešla, a konče Romanou a její sestrou, že dítě i manžel jsou v pořádku a čekají na ní. Návraty vypadlých Vyvolených zpět do Vily mají jistě smysl, ovšem většině diváků neznámý. Spojení s blízkými ve Zpovědnici taktéž. Ve Vile nestihla vzniknout ponorka, protože tam pořád někdo coural, tříštil konflikty, zvedal náladu, soutěžící byli v naprosté pohodě, že rodiny jsou v pořádku a milují je a tak no stres.
Hřebíček čtvrtý – umělé emoce. Situace, ze kterých napětí a slzy smutku nebo radosti tryskaly všemi směry, umí štáb krásně pohřbít. Setkání Romany s dcerou, vyhlášení vítěze, triumfální vítězství v Duelu, u toho všeho se dalo vytřískat strašně moc a rozbrečet diváky, místo toho následovalo jen suché zahnání zpět do Vily a necitlivý střih. O co raději bych se dívala na Romanu, které po oznámení výsledků Terezka dovolí, že k ní smí dcera. Objetí radost, diváci u obrazovek roní slzy, Romana s dcerou odchází za potlesku do zákulisí. Bohužel, dcera zůstala v hledišti a Romana bez emocí zmizela v zákulisí. Ovšem poté je potřeba uměle vyvolat nějaké emoce, nastrčit Reginu a direct mailem svolat všechny k plazmě k hovoru na téma „Umřel mi křeček a deprese trvají již pátý rok“.
Hřebíček pátý – okaté, moc okaté štvaní proti Vladovi. Na šikanu nikdo není zvědavý, a na šikanu Vladka už vůbec ne. Thomas, Regina, Honza, úkoly které byly cílené k jeho naštvání, superbossovství když rád vaří, štvaní vilanů proti němu, na to nemá divák žaludek. Úžasně zabodovala Nikol v přímém přenosu se svou větou, že „mu bylo házeno strašně klacků pod nohy, ale on to ustál“. Ano milá Primo s milý štábem, přesně tímhle jste mu dopomohli k vítězství. A my za to děkujeme J
Hřebíček šestý – finále. Kam zmizela noblesa? I kdyby štábníci nepřáli Vladkovi vítězství, pořád měli zachovat zdání pro diváka. Tereza v keckách, sako a nedejbože kravatu abychom hledali lupou. Zde ale i pochvala, i když to je zásluhou Terezky – při zhasínání Vily nastal silný okamžik a bylo hezké, jak se zachovala a nebránila se slzám. Bohužel, opět to bylo zabité tím, že Vlado byl v tu dobu někde v autě a tohoto loučení neměl šanci se zúčastnit.
Hřebíček sedmý – internet vs TV. Už při rozhovoru s ředitelem TV Prima se potvrdilo, že ani on ještě nezaregistroval, že existuje internet. Že si to diváci řeknou. Že nemůžou střihat jak chtějí, protože jak to bylo doopravdy se nikdo nedozví. A že to sítí proletí rychlostí blesku (viz Thomas a odložený šátek imunity, i přes vyjádření Primy že Thomas šátek nosí, během několika minut přišly další fotky, že nenosí a Primě tak nezbylo, než kapitulovat.) Divák není blbej, divák vidí a vnímá, a pokud musí na zásadní věci pro hru upozorňovat a pomalu bojovat, protože štáb si to sám neohlídá, někde je něco špatně. Také pocit, že diváci online kamer se dívají na úplně jinou vilu, než diváci televizní, na důvěře nepřidal. Mnohokrát byly důležité okamžiky úplně ignorovány a naopak jsme v TV sestřizích viděli 4x stejné zábery.
Pár lopatek hlíny – od vysílacího času a schématu, přes problémy zvukařů a kameramanů, podivné čachry na online kamerách až po neprofesionalitu štábu a evidentní neznalost nejen formátu Vyvolení, ale celého prostředí reality show. Úkoly bez základu, bez nějaké přidané hodnoty, ukazující jen na to že je potřeba jim tam něco poslat. Ignorace diváků a jejich názorů, lámání věcí přes koleno, občasná ztráta lidskosti až k úrovni odpadu, hraní si s pravidly jak je potřeba. Otázkou zůstává casting, který podle mnohých byl zmršený, já myslím že osobnosti tam byly, ale vedením štábu se prostě neměly možnost projevit. Věřím, že nebýt Buldočince a cílené války dvou stran, bylo by více prostoru na projevení charakterů. A to nejdůležitější – takovýhle projekt je potřeba dělat srdcem, to se nedá odsedět od-do a vypadnout.
Rudá růže na závěr – Ale ukončeme to i pozitivně. Zasmáli jsme se, Vlado a jeho scénky a taneční kreace nás budou ještě dlouho provázet, některé hlášky zlidoví, bulvár se postará, abychom měli pár info i nadále a za pár let budeme jen vzpomínat na zpackané Vyvolené, které (pro mnohé diváky naštěstí, pro ostatní bohužel) vyhrál Vlado.
PS: Doufejme jen, že Prima již žádný formát reality show nebude zkoušet, protože pohřbili Survivor, Bar, Hotel Paradise i Vyvolení a to by už mohlo stačit :) Viděli jsme opravdu pohřeb v přímém přenosu. Diváky formátu neznalé to nepřesvědčilo, a diváky znalé znechutilo. Publikum je zralé na reality show, ale na dobře udělanou, ne na paskvil. Věřte, drobné chyby bychom rádi přehlédli a radovali se z fajn pořadu. Bohužel, tohle jste neustáli, a i skalní fanoušci už na to neměli nervy. Štáb je mrkev!!!