Včerejší den obyvatelstvo hotelu už žilo myšlenkami na blížící se první důležitý okamžik. Navíc jim vzájemné oťukávání a utužování párových vazeb narušil potetovaný plaváček Daniel. Dnes je čeká den plný starostí, taktických úvah, dvou i vícestranných rozhovorů. A večer? Večer je čekají tak napínavé okamžiky, že nejeden si skoro až do gatí strachem ucvrnknul, někdo propotil košili, nejedno oko nezůstalo suché a někdo se smál až si prádélko také skoro smočil. Kdo se dnes pod hvězdnou oblohou s Hotelem rozloučí? Dnes nemůžete vynechat, dívejte se od 19.00. (Bazirekap doplněn)
Prozatím malá obrazová ochutnávka:
Těšíte se? Vřele doporučuju
Bazirekap
Na dnešní díl jsem se opravdu těšila, ale Parceremónije předčila veškerá má očekávání.
Pravidla hovoří o tom, že soutěžní pár tvoří dívka a Dán. Protože dívek je v tomto díle oficiálně ve hře 5 a chlapců 6, nadešla chvíle loučení. Že se budou o přízeň Nadji ucházet Henrik, mladší bratr staršího bratra Michaela :-) a Simon, dvojče Laury, bylo jasné.
A jak to tedy probíhalo?
No to bylo tak… Nadja byla toho dne velice neklidná… a protože v tom nechtěla zůstat sama, připomínala v pravidelném časovém intervalu oběma chlapcům, o co dneska jde a dotazovala se, jestli jsou taky nervózní. Po zhruba dvou minutách se už Henrik nervozitou potil jak dveře od chlíva a Simon propouštěl vzduch skrz svou mezírku medzi zubami.
Při pohledu na své nesebevědomé sourozence se jak Laura, tak Michael pokusili u Nadji o nenápadný lobbing, aby pak mohli svým bratrům (každý tomu svému, neasi?) nabídnout pomocnou ruku a najít ztracenou sebedůvěru. Vypadalo to, že úspěšnější byla Laura, protože po rozhovoru s ní, Simon nabídl s úsměvem bezplatnou lekci pískání na hubu komusi v davu.
Tímhle ale Nadjin ďábelský plán nekončí – pozve si chlapce na soukromé říkánky. Se Simonem si je blíž, fakt blíž, „s Henrikem to Simone není ono. Já vím, měl to ten první den těžké, ale… fakt Simone, buď v klidu“ /mrk/. Pak schůzka s Henrikem. „Henriku, jetodebil, sežral mi to, give me five“
K získání definitivního pocitu bezpečí bylo ale potřeba, aby Simon probral své šance ještě s někým jiným než sestrou a Nadjou. Nejbližší vztah během dosavadního pobytu navázal s Michaelem. K pocitu sounáležitosti jim stačila společná blízkost a sdílení lulky. Proto spolu před akcí „Dánové do saka!“ ještě prohodili pár slov na téma „Komu myslíš že dá Nadja přednost“. Protože Michael nechtěl Simonovi lhát, do složitého souvětí zakomponoval jak „spoustu faktorů“ tak „doufám, že Henrikovi“ „kámo – dýmka- to dáš!“
Mezitím se Nadja s obří orchidejí namísto drobných ňader sprchuje; plaváček Daniel si navléká rudou košili, motýlka, pažní gumky; už zas zpocený Henrik zvětšil ozonovou díru nad Mexikem, protože na svůj účes vypotřeboval 2 vagony laku na vlasy; Amanda se svěřuje, že se chce odlišit a namísto šatů si vezme na sebe „taktické kalhoty“ a ostatní se tak nějak normálně připravují.
A pak to začlo.
Nad vilou svítil magický měsíc v úplňku a v podkresu hrála dramatická hudba, když na seřadiště dorazily vyfintěné dívky a pánové v gala. Moderátorka vysvětlila, že jeden z přítomných mužů bude muset dnes večer tuto soutěž opustit…
Aby to nesnesitelné napětí trochu uvolnila, zeptá se ještě moderátorka „ještě než začneme… napadlo mě, Lauro, na stupnici 1-10, jak moc se ti líbí Kasper?“ „dvacetsedm, ňuňuňu“ (ok, tohle jsem si vymyslela, řekla deset, ale myslela 27, to se pozná).
Dánové, zadejte se!
Patrik bez rozmýšlení vybírá Nikitu a pokládá jí ruku na rameno. Tvoří spolu hezký, stabilní a na první pohled „nejzralejší“ pár.
Druhý na řadě je Kasper – hubičku na tvář a ruku na rameno dostává Laura. Dvacetsedm po třech dnech je solidní skóre. :-)
Třetí si vybírá Simon. Přichází s přátelským úsměvem k Nadje a snaží se zůstat klidný.
Teď vybírá Daniel. I tady je to volba bez dlouhého váhání – za partnerku vybírá Amandu v taktických kalhotách.
Po něm následuje Michael – vybírá si Pernille i když z rohovorů o samotě vyplývá, že až to půjde, zkusí se to s jinými.
No a co Henrik? Henrik se hlavně snaží nezanechat po sobě louže potu a tak se hrne taky k Nadje.
No? Nadjo? Takže jak jsi vyřešila hádanku Simon-Henrik-Simon-Henrik- Simon-Henrik?
Nadja má smysl pro dramatické pauzy, takže nádech, výdech a „za partnera si vybírám … Henrika!“
(předpokládám, že to, jak jí týpek samou radostí rozdrtil stiskem rameno, vystřihli).
Simon tedy končí… Jak se cítíš, Simone? „No, jsem překvapen, Nadja naznačovala, že je jí se mnou dobře a že si vybere mne“
Záběr na Lauru – svírá ruce, aby se neprozradila větrným mlýnem… Záběr na Michaela – svírá čelisti, aby se neprozradil úlevným úsměvem…
Moderátorka ale Simonovi ještě odejít nedovolí. „Simone? Ty nám ale máš ještě co říct! Řekni to!“
Simon upře obličej na Lauru a snaží se o povzbuzující úsměv plný lásky a podpory. „Jsem Lauřino dvojče“.
Seřadiště zašumělo úžasem. Moderátorka ale pokračuje: „ano a byl váš úkol to před ostatními utajit. Tento úkol jste splnili a proto následuje odměna. Simone – jestli chceš, můžeš si za partnerku vybrat svou sestru“. Simon chce :-)
Změny v Kaspříkově obličeji jsem si pouštěla zpomaleně, po okýnkách, pak i pozpátku… asi šestkrát :-) přiznávám.
„Lauro, rozhodnutí je tedy na Tobě. Koho chceš za partnera?“ Laura je pevně rozhodnutá. Od svého rozhodnutí se nenechá nikým a ničím odradit. Tato volba je logická! Nikdo se jí nemůže divit!
„Za partnera si vybírám Kaspera“
Změny v Simonově obličeji jsem si pouštěla zpomaleně, po okýnkách, pak i pozpátku…
Neodhalila jsem, jestli zvýšenou hladinu zvuku způsobily překvapené výkřiky ostatních soutěžících, nebo spuštění větrného mlýnu na nejvyšší obrátky, každopádně rachot to byl slušný… Popravdě, čekala jsem něco jako „Simone, pochop mě, on se polepší, udělá mi během následujícího týdne dítě a pak spolu budeme úplně šťastní“, ale loučení proběhlo až o samotě, kdy se Laura snažila totálně vykolejenému Simonovi imputovat myšlenku, že to udělala z ryze taktických důvodů a až vyhraje, tak pak se s ním o ty peníze rozdělí…, on jí opáčil něco v tom smyslu, ať si trhne nohou, ona jemu, ať si dá pozor na to, s kým mluví, no a pak už bylo jen loučení a všechnopláč, a předávání dýmky Michaelovi
a přiznávám bez mučení, že já jsem na tom byla úplně stejně jako to klubko severských zmijí a smála jsem se a smála jsem se a smála jsem se.
Chceme s okkvp vědět, jestli vám to přišlo taky k smíchu, tak říkejte! :-)