Po týdnu – tedy s lehkým odstupem kvůli vybublání emocí – se poprvé vracím k Hlasu Česko Slovenska, abych zhodnotil, co se povedlo, co se nepovedlo, proč tomu tak bylo, co mohlo nebo mělo být uděláno lépe, co se nemělo stát vůbec a co by se mělo stát příště. Bohužel, sebereflexe produkčních týmů je – navzdory různým proklamacím jejich členů – stále mizivě nízká, protože štáby se nedokázaly poučit ani z vlastních chyb či chyb předchůdců a nemyslím si, že by je k tomu přiměl názor jednoho panáčkovského pisálka. Takže chyba se hodí na diváky, případně na přespříliš atraktivní pořad konkurence (všelijaké fotbaly a jiné sportovní trachtace), ale obávám se, že nad tímto článkem pokýve hlavou jen panáčkovské pevné jádro a že za nějaký čas se v televizi setkáme s další talentovou show, která opět zopakuje všechny neduhy a chyby hezky od začátku, zas a znovu.
Je potřeba si uvědomit, že tenhle článek není úplný. Není to žádný kompletní výčet, jen vypíchnuté nejviditelnější věci. Ale opět – uvědomit by si to měli hlavně ti, kteří byli na televizních poradách jebáni za nízkou sledovanost. Těch důvodů, které k tak špatným číslům vedly, totiž bylo velmi mnoho. Každý sám o sobě může vypadat drobně a nedůležitě. Každý sám o sobě může vypadat jako nepodstatná maličkost. Jenže ono se to všechno posčítá a průšvih je na světě.
Dále upozorňuju, že článek se prakticky vůbec nezabývá soutěžícími. O nich chystám článek samostatný.
Plus: Výběr soutěžících
Už jsme to tu v článcích psali mnohokrát, ale proč to nezopakovat: Hlas měl obrovské štěstí na výborné soutěžící. I když se samozřejmě v průběhu soutěže ukázala některá slabší místa, soutěžící byli kvalitní a zajímaví. Je jasné, že někdo může zazářit u castingu a pak už je to jen horší a horší, nicméně i ti nejslabší, kteří se objevili v Hlasu, nebyli úplně marní. Je potřeba si uvědomit, že pěveckých technik je spousta, takže někdo se může dobře předvést pomocí jedné techniky, ale v dalších kolech se ukáže, že jinou techniku neumí (a dobrý zpěvák jich rozhodně musí umět více). Přestože se mi někteří soutěžící příliš nelíbili a nebavili mě, musím uznat, že výběr to byl zajímavý a i tam, kde jsem měl velké problémy s přijetím něčího charakteru či osobnosti, šlo o výrazné jedince, kteří dělali show zábavnou.
Mínus: Chváliví porotci
O co víc se povedli soutěžící, o to slabší byla letos porota. Jejich vtipkování nemělo ten správný glanc a velmi rychle se vyčerpalo. Michal David si dělal šoufky z rocku a Kabátů, Vojtek z toho, že je David kolotočářský muzikant, Dara přes humor nikdy moc nebyla, Marta kvůli Daře neměla tolik prostoru a Majk Spirit byl díl za dílem čím dál víc pořád úplně stejný. Ta chemie nějak nezafungovala, možná za to může i to prostorové oddělení – koučové jsou od sebe daleko a jejich komunikace není tak těsná, jako v případě SuperStar či X Factoru, kde naopak všichni sedí u sebe.
Ale to nejpodstatnější, co chci porotcům a koučům vytknout, je to nesnesitelné chválení. Kdybych měl vybrat z celého pořadu jediné místo, kde dramaturgie těžce selhala, bylo by to právě tohle. I když se na jevišti děla všeliká tragédie, koučové chválili. I když se zpívalo o půltón i více falešně, koučové chválili. I když soutěžící podávali tristní výkony, koučové chválili. A nikdo si neuvědomil, že na tuhle soutěž kouká plus mínus stejné publikum, jaké koukávalo na Superstar, kde se kritikou zdaleka tolik nešetřilo. Takže i těm nejprostším divákům muselo být jasné, že tady něco nehraje. Že koučové nehodnotí upřímně, že zkrátka jen hrnou chválu.
To je kontraproduktivní po všech stránkách. Ubližuje to celé show, protože to působí nedůvěryhodně. Ubližuje to koučům, protože když po evidentně falešném zpěvu překypují chválou, devalvují sami sebe a zpochybňují svoji kompetenci. Ubližuje to soutěžícím, protože nemají objektivní zpětnou vazbu. Ubližuje to divákům, protože je jim předkládáno sterilní „cosi“ místo skutečné soutěže.
Ani opačný extrém by nebyl v pořádku – srážet soutěžící za každou prkotinu, hledat za každou cenu nějakou kontroverzi a dělat kata ne proto, že by si to soutěžící zasloužil, ale protože je katovství zábavné. Ne, ta hodnotící role porotců by měla být v maximální možné míře objektivní, slušná, na úrovni, ale zároveň by měla mít koule. Když někdo zavřeští na pódiu falešně, měl by si to pěkně slíznout.
Bohužel, ten hyperchválící trend se na nás valí ve všech oblastech, třeba i ve školství, ze kterého v zahraničí zcela mizí tresty a negativní hodnocení, aby se propáníčka děťátkům nestala újma. Někdo z dramaturgů mylně došel k dojmu, že když se o něčem budou vést pouze pozitivní řeči, že bude pozitivně vypadat úplně všechno. Že když budou koučové neustále chválit, že to bude vypadat, jako by pořad neměl žádná negativa. Že i ti soutěžící jsou oproti konkurenci dokonalí. Jenže ono to nefunguje. Divák vidí realitu a vidí i ty pokusy o obelhávání. A pokud není vyloženě fanouškem žánru nebo velmi zaníceným fanouškem někoho ze soutěžících, má čím dál méně důvodů se na pořad dívat. Štábe, vezmi si ke čtení tohoto článku tabulku sledovanosti vašeho pořadu a po každém odstavci se na ta čísla podívej. A zapřemýšlej, jestli bys neměl radost, kdyby se to vyšplhalo někam k milionu.
Plus: Castingy
Castingy Hlasu se mi opravdu líbí. Ta základní myšlenka nevidět zpěváka, pouze ho slyšet, se mi zamlouvá. Samozřejmě televizní realita je odlišná od té skutečné a příliš nevěřím tomu, že by koučové během castingů nedostávali do sluchátek pokyny, aby se otočili i k těm, ke kterým to původně neměli v úmyslu, ale to je holt negativum celého oboru reality show, ve kterém se štáby snaží tu realitu přiohýbat podle svého. Ale musím uznat, že castingy se i letos povedly. A tím nemyslím jen osoby soutěžících, ale i to, jak byly jednotlivé castingové díly Hlasu namíchány. Ono to není úplně jednoduché, sestavit ty díly ze všech natáčecích dnů, vybrat do každého dílu to nejzajímavější a udělat pořad do poslední chvíle napínavý. Někdy to musí být pořádné puzzle. Myslím, že tady si štáb zaslouží pochvalu.
Mínus: Hlas nestačí
Jedna věc mi na formátu Hlasu vadí. I když to začne skvěle – výběrem naslepo – později se vzhledu soutěžících věnuje příliš velká pozornost. Šedé myši se proměňují v zářivé hvězdy a podobně. A mně to vadí. Protože mnohdy to castingové kouzlo fungovalo právě proto, že šedá myš vypadala jako šedá myš, ale zpívala jako bohyně. Proč to kouzlo bořit? Proč ze šedé myši za každou cenu vyčarovávat princeznu? Líbilo by se mi, kdyby Hlas byl skutečně jen o hlasu. Kdyby vše ostatní šlo stranou. Kdyby nikdo nebyl nucen do kostýmů, do náročnější choreografie. Kdyby zkrátka každý dostal k dispozici jeviště, kapelu a mikrofon. Nic víc. Tím by se soutěž krásně odlišila od konkurenčních show. Nehledá se SuperStar (u superhvězdy je kostým a choreografie žádoucí). Nehledá se žádná hvězdnost. Hledá se nejlepší hlas. Tečka.
Plus: Kapela
Když jsem se zmínil o té kapele, tak to je další z bodů, který si zaslouží pochvalu. Doprovodná skupina Hlasu se osvědčila už v Superstar (možná s nějakými lehkými personálními změnami) a je opravdu vynikající. Skutečně musejí v krátkém čase zvládnout neuvěřitelné množství písniček v nových aranžích, v posunutých tóninách a ono to opravdu není jednoduché, když celý život znáte nějaké skladby v originále, to najednou zahrát jinak a oprostit se od toho, co máte v hlavě. V kapele Hlasu jsou samí špičkoví hudebníci a za celou dobu soutěže se nestalo, že by někomu pohnojili výkon. Možná by se našlo pár diskutabilních aranží (zkrácením dostaly některé písničky řádně na zadek), ale to jsou jen drobné kapičky v obrovském moři kvality.
Mínus: Dvojkřeslo
Nevím, koho napadlo dvojkřeslo pro Martu a Daru. Zda štáb chtěl za každou cenu pět koučů, ale licence dovolovala jen čtyři křesla, nebo zda je zatím něco jiného. Každopádně se to ukázalo jako špatné rozhodnutí. Marta a Dara jsou hudebně každá někde úplně jinde a jejich spojení je nelogické a nefunkční. Jejich dohadování se nemělo žádnou zábavnost a když dámy udělaly nějaké rozhodnutí, na kterém bylo vidět, že s ním jedna z nich nesouhlasí, tak to opět sráželo dojem ze soutěže. Marta to ostatně nejednou naznačovala, že rozhodnutí, které z jejich křesla vzešlo, není z její hlavy a příliš za ním nestojí. Škoda.
Plus: Moderátoři
Osvědčený tým netřeba měnit. Leoš s Tinou už několikrát prokázali, že jejich spojení funguje. Já osobně sice se slzou v oku vzpomínám na Leoše s Adelou Banášovou, kde to fungovalo ještě lépe, nicméně emocionálně vřelejší Tina působí v interakci se soutěžícími velmi dobře a Leoš je i po těch letech pořád vtipný. A i když já osobně mám tendence víc oceňovat intelektuálnější typ humoru, je pravda, že do této soutěže patří spíše humor prvoplánový, snadno pochopitelný, lidovější. Ostatně ukázalo se to hezky v X Factoru, kde Pyco občas nahodil chytřejší vtip a odezva publika v sále byla naprosto nulová (jednou se mu to dokonce stalo asi pětkrát za večer, silně jsem mu nezáviděl).
Mínus: Absence české a slovenské muziky
Naší hudby zaznělo v soutěži zoufale málo, vlastně se ve větší míře objevila až v posledních kolech. Myslím si, že je to chyba. Soutěžící se nám předvádějí na největších světových peckách renomovaných autorů a superslavných interpretů, ale po soutěži budou prakticky všichni zpívat česky a slovensky písně autorů neznámých. Není těžké zazářit na pecce od Adele nebo Queenů, ale nic takového v budoucnu ti zpěváci zpívat nebudou. Máme-li tedy vybírat soutěžícího, jehož hlas bychom rádi slýchali z médií, měl by se už v soutěži předvést v maximální možné míře v češtině a slovenštině. Přiznám se, že by mi vůbec nevadilo, kdyby tuzemské písně tvořili více než polovinu skladeb v soutěži.
Plus: Scéna
Scéna Hlasu se mi docela líbila. Možná by mi nevadila o kousek méně pompézní, ale nešť. Jen bych uvítal, aby se kameramani na scéně primárně věnovali soutěžícím a nedělali tolik záběrů na různé tanečníky, kteří jsou přeci jen pouhým doplňkem.
Mínus: HLP
Televizní pořady a emoce patří k sobě. Letitý úspěch Pošty pro tebe o tom jasně svědčí. Ale někdy by tvůrci i média měli zařadit zpátečku a neservírovat nám za každou cenu HLP – neboli hluboký lidský příběh. Někdy je to zpěvák s postižením, někdy neradostné dětství v dětském domově, někdy se oblíbený soutěžící přizná k tomu, že byl šikanovaný a tak dále. Je toho nespočet a tvůrci by měli projevit maximální dávku soudnosti v tom, kolik nám z toho příběhu naservírují.
Oceňuju, že se štáb vyhnul tomu, aby HLP postavil na duu nevidomých zpěváků, i když se to přímo nabízelo. O to více se ale vydřenil příběh Lenky Hrůzové – až do chvil, které samotné Lence nebyly vůbec příjemné.
Nicméně uznávám, že tohle mínus je docela malinkaté a nepříliš významné.
Mínus: Druhé místo na vedlejší koleji
Ovšem toto je mínus obrovských rozměrů. V závěrečném finále dostali prostor k proslovu, poděkování a rozloučení se lidé na čtvrtém, třetím a prvním místě. Druhé místo bylo zcela opomenuto a to je dramaturgický fail jak prase. Závěrečné předávání ceny už bylo pohnojeno tolikrát, že jsem doufal, že se štáb Hlasu dostatečně poučil a je na to připravený. Nebyl, a to ani trochu.
Správně měli být čtyři grandfinalisté předem připraveni na to, jak to bude probíhat. S tím, že jakmile bude oznámen vítěz, tak samozřejmě ten stříbrný bude muset být upozaděn. Proběhne sláva, konfety, gratulace, předávání výhry a podobné věci. Poté měl být vítěz odeslán do zákulisí na přípravu na závěrečnou píseň a v té chvíli byl ideální čas pro to, aby moderátoři pozvali na pódium toho, kdo skončil na druhém místě, těsně pod vrcholem. Stříbrný soutěžící by poděkoval, rozloučil se, obdržel zasloužený potlesk a pak už vysmahnul z pódia, aby se mohl vrátit vítěz se závěrečnou skladbou. Skutečně to není tak složité naplánovat, nacvičit a provést. Udělat to tak, aby nebyla narušena oslava vítězství (tj. nechat vítěze se pořádně vyradovat) a zároveň udělat důstojný prostor pro toho druhého.
Myslím, že opomenutí Venduly v grandfinále bylo spolu s těmi chválícími kouči asi největšími trapasy za celou tuto sezónu Hlasu.
Mínus: Cena SMS
Čím vyšší je cena SMS (a neexistuje-li přitom třeba elektronická forma hlasování), tím méně lidí hlasuje a tím menší skupinka lidí tak může pohodlně ovlivnit výsledky (sázkaři, manažeři soutěžících a další). Myslím, že cena jedné SMS by neměla překročit 6 Kč. Zároveň by mělo probíhat elektronické hlasování na internetu. Zdarma, s kontrolou proti podvodům, ale třeba s menší hlasovací váhou oproti placeným SMSkám.
Mínus: Některá rozhodnutí koučů
Nemůžu si pomoci, některá rozhodnutí porotců ve mě vyvolala šest písmen, výkřičník a otazník. OMG! WTF?
Zejména to byla rozhodnutí nelogická, nekonzistentní a špatně či vůbec odůvodněná. Mám pocit, že hlasování diváků bylo tento rok svéprávnější než odborná rozhodnutí letitých muzikantů. Pročež mi to opět zavání tím, že ve skutečnosti koučové rozhodují jen z několika procent a hlavní vliv na to, kdo postoupí a kdo ne, má dramaturgie.
Mínus: zvukové spojení soutěžících a koučů
Mnohokrát bylo vidět, že koučové něco říkají a soutěžící jim nerozumějí, jindy zase koučové hovořili o tom, že soutěžní výkon slyšeli nedostatečně a budou si ho muset ještě jednou pustit ze záznamu. Nevím, školy nemám, ale skutečně je v roce 2014 při současném stupni rozvoje lidského poznání takový problém technicky zajistit, aby se soutěžící a porotci navzájem dobře slyšeli?
Plus: Medailonky ze zákulisí
Takové ty výlety do rodných obcí jdou mimo mě, ale líbí se mi záběry z tréninku, z korepetice, ze zvukových zkoušek. Myslím, že by mohly mít ještě větší prostor – ne v televizi, ale třeba na internetu. Dovedu si představit, že by na oficiálním webu soutěže běžely kamery v tréninkových místnostech, byl by vyvěšen „program“ – tj. v kolik hodin bude nacvičovat který soutěžící, a fanoušci by tak mohli sledovat nácvik skladeb a diskutovat o tom, jak to komu jde či nejde. Domnívám se, že jakékoli utajování toho, co budou soutěžící zpívat v dalších kolech, je zhola zbytečné a rozhodně by nepřineslo žádný odliv diváků. Tak či onak, jsem rád i za to málo z nácviku, co nám zatím štáb ukázal.
(Vyhrazuju si právo případně nějaké další plus či mínus doplnit, pokud se ukáže, že jsem na něco zásadního zapomněl – případně mi moji zapomnětlivost dejte sežrat v diskuzi)