Možná jste už zahlédli ve své oblíbené trafice srpnové číslo časopisu Forbes, jehož obálce vévodí fotografie Leoše Mareše a barevně se nese ve fialovém duchu. Ne, to není další časopis pro ženy, ale seriozní byznys čtení, kde je opravdu dlouhý rozhovor s Leošem o jeho práci v rádiu, televizi, co dělá s vydělanými penězi atd.
Z rozhovoru plyne, že jeho přestup na TV Prima (porotce v Talentu a vlastní show QI) bere velmi vážně a že se jedná o jeho zcela novou životní etapu, které je ochoten podřídit mnohé. A držíme Leošovi palce, aby se mu jeho nové televizní plány zadařily dle jeho představ. Několik zajímavých dotazů na jeho televizní práci si dovolíme z rozhovoru ve Forbesu odcitovat. Samozřejmě vřele doporučujeme koupi celého Forbesu. Tento časopis jako jeden z mála v ČR stojí za pravidelné čtení, i proto jej mám již skoro od začátku jeho české vydání předplacen.
A co se tedy teď změní?
Nová role znamená, že mám možnost chovat se na obrazovce jinak. Je to jiná forma komunikace, působení na kameru, vyjadřování se. To všechno se mění a já to beru jako první předkrok k tomu, jak bych jednou chtěl na lidi působit. Jednou – nevím, jestli se to stane, ale mám takovou vizi – až se třeba řekne moje jméno, tak všechno to, co bylo do letošního roku, si lidi nebudou pamatovat. A nebo řeknou: „Ty jo, pamatuješ, jak tenkrát taky moderoval ty pěvecký soutěže?“ „No jo vlastně, jo jo jo, máš pravdu, to už jsem úplně zapomněl.“
A co si budou pamatovat? O kom budou mluvit?
Doufám, že o někom, kdo je provázel jejich životem nejen na úrovni zábavy, ale třeba i na úrovni nějakého pohledu na věc. Prostě někoho s názorem, který jim přijde něčím zajímavý. Víte, všechny ty věci, co jsem dosud dělal, byly – jak to říct správně – součástí něčeho, čemu se dá říkat rychloobrátkový zábavní průmysl. Prostě první signální. Dám si hranloky a hamburger, najím se, saturuje to můj pocit hladu, ale určitě o tom nebudu vyprávět zítra kamarádům.
A teď přijde něco lepšího?
Spíš něco trvalejšího. Já samozřejmě vím, že nevykonávám práci typu stavět domy nebo operovat lidi. Neposkytuju pracovní příležitosti, nevytvářím hmotný hodnoty. Ale myslím si, že i v té mojí branži jdou stavět domy. To znamená dělat něco, co má trochu přesah. Ne říct vtip, kterému se zasmějete, a za dvě minuty už o tom nevíte.
Takže starý Leoš Mareš už jde sám sobě na nervy?
Ne, ne, pozor, já proti tomu nebojuju. Já se nevymezuju, to bych rád zdůraznil! Já miluju hamburgery, piju colu, všechno to je skvělý. Ale mám rád i výbornej gastronomickej zážitek, kdy pijeme vína a o tom jídle se hodiny, dny nebo týdny bavíme. A takhle to je i v mojí práci. To, co teď dělám, tím neopovrhuju, baví mě to. Ale vedle toho bych rád dokázal i něco víc, aby – když se mi něco povede – tak aby se o tom mluvilo řekněme druhý den.
…
Za hodinu letíte do Las Vegas. Co tam?
Nic, dovolená s přáteli. Mnoho show, výlety, já to tam zbožňuju. Já bych tam mohl být furt. Kdybych žil v Londýně nebo v Německu, létal bych tam i na víkend. To jde, hapruje v tom jen ten zpáteční let z Londýna do Prahy.
Co vás tam baví?
Je to lunapark pro dospělý. Už dávno to nejsou jen kasina, dnes je to vrchol zábavního průmyslu všeho druhu. Cirque du Soleil znají všichni, ale to je jen špička ledovce. Navíc ta stálá drahá scéna ve Vegas umožňuje neuvěřitelnou produkci. Stometrové pódium rázem změní v bazén a zpátky a to vám žádná mobilní verze v O2 Areně neumožní.
…
Dá se to vytěžit jako inspirace v práci?
Znělo by to dobře, ale spíš je to fakt dovolená. Plus obecná zkušenost, třeba jako porotce v Talentu mám výhodu, že znám předobraz všech těch vystoupení. Kouzelníci, artisti, akvabely, břichomluvci, to tam všechno je.
…
Spousta lidí o vás říká, že jste výjimečně pracovitý. Děláte ještě něco jiného než práci? Jak třeba odpočíváte?
Teď jste mě chytli na konci trochu masakrálního cyklu, protože natáčení Talentu se jede fakt nonstop, denně do dvou do rána. A protože jsem nechtěl nic podcenit, tak jsem si pak dal malý pivo a šel spát, ani jsem ho nedopil. Třeba v rádiu vstávám na ranní show už 15 let v pět ráno, tam si umím představit předtím večírek a jet durch, tam mám za sebou 3500 show, a navíc si pak můžu jít lehnout. Ale tady v televizi jsem chtěl mít bystrej mozek. I jsem předtím vypnul alkohol, hodně jsem spal, prostě jsem to bral, jako kdybych jel na olympiádu.
Nepřehaníte to? Vždyť je to pořád jen sezení v porotě …
To jo. Ale ukážete se v jiným světle. Tu polohu nebudou lidi znát a mně se můžou otevřít úplně nové obzory. Moderování je plus minus autobus furt na jedno brdo. Dělal jsem devět let každý rok velkou show, a i když se snažíte, tak je to časem podobný a ty lidi mají pocit, že se už opakujete. A tohle je jiná poloha. Spoustu lidí, možná překvapí, že tam vůbec jsem. Proto jsem chtěl být stoprocentní a podřídil jsem tomu hodně.